Optimalizováno pro IE 5.0 a vyšší

Památky

Patron města sv. Jiří

Podivuhodné příběhy, pověsti a zajímavosti Brušperska

Zakládací listina města Brušperk

česky

In nomine Domini amen, Ut ea, que fiunt in tempore, simul non labantur cum tem-pore, litterarum inmortalitate solent commendari. Notum igitur sit omnibus tam presentibus quam futuris, quod ego Bruno, dei gracia Olomuncensis ecclesie epis-copus, ad emendacionem mearum hereditatum et meam et 0lomuncensis ecclesie utilitatem proposui construere civitatem, quam con struendam et locandam confero fidelibus iudicibus meis, silicet Bertoldo, iudici de Staritz, et suo socio Henrico, iudi-ci meo de Vreccendorf, ut sicut mihi, civitatem, quam Brunsperh nuncupavi, pro-miserunt, fideliter debeant construere et collocare. Ego autem in remuneracione laborum, quos facient dictam civitatem construendo, et eorum fidelis servicii, quod semper diligenter inspexi, confero sextam curiam liberam preter duas curias liberas, quas principaliter cum aliis libere possidebunt. Confero eciam eisdem fidelibus meis molendinum unum cum duabus rotis liberum ipsis et eorum successoribus in perpetuum libere possidendum. Addo eciam eisdem fidelibus meis eorumque successoribus stubam unam balniariam libere possidendam. Debent autem ipsi fide-les iudices mei quatuor maccellas liberas, quatuor bancos, in quibus panes solent vendi, eciam quatuor bancos, in quibus calcei solent vendi, liberos obtinere ipsi eorumque success[olres in perpetuum libere possidendum. Preterea maiorem graciam eisdem inpendendo confero in villa civitati adiacenti, quam lacabunt, sextum mansum liberum et molendinum liberum cum sola rota molari. Debent eciam obtinere mei cives ad pascua pecorum eorum liberos duos mansos; et villa adiacens similiter ad pascua unum mansum liberum obtinebit. Preterea volo, ut ad ipsam civitatem meam, silicet Brunsperh, omnes adiacentes ville, silicet Staritz et Vreccendof et Brunswerde et Passecov, et siquid in terminis prescriptis adhuc poterit collocari, spectare teneantur, silicet in iudicio maiori, quod est pro homici-dio, pro adulterio, pro furtu et singulis, quibus ville ad civitatem quamlibet spectare consueverunt, cum in villis pro vulneribus, vel quidquid alcius est, non debeat iudicari. Ut autem sepe dicti iudices mei circa huiusmodi civitatem construendam eo fidelius laborent, ius eis et omnibus civibus meis confero Meydburgense. Addo eciam supradictis iudicibus meis fidelibus tercium denarium de omnibus culpis iudiciariis. Confero eciam supramemorate civitati me civibusque in ea habi-tantibus per duodecim annorum spacium libertatem; ville autem adiacenti liberta-tem per spacium sedecim annorum. Expletis autem )GI annis liberis volo, ut de qua-libet curia in civitate sex nummi persolvi teneantur; de villa autem expleta libertate, ut de aliis villis persolvere tenebuntur. Preterea, ut promisi, quod meis civibus ius Meydburgense doceatur apud Oppauiam, teneor obtinere. Preterea soli Bertol-do, iudici meo, confero allodium civitati mee adiacens libere et liberaliter possiden-dum. Et ut hec donacio stabilis et in statu semper inpolomi perseveret, presesentem cartulam sigilli mei munimine tradidi roboratam testibus mediantibus, qui prefate donacioni, cum fieret, afh)erunt, quorum nomina hoc modo nuncupantur: dominus Herbordus dapifer: dominus Henningus filius eius, dominus Conradus filius eius, dominus Ditricus de Hell, dominus Bruno de Spenthoven et alii quam plures fide digni. Acta sunt hec in Ketcer anno Domini MCCLXIX, in die beati Nicholai.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, Tomus V/2, Pragae 1981, Num 597, s. 189-191

Ve jménu Páně amen. Aby to, co se v určitý čas událo, zároveň časem nedoznalo úhony, bývá často svěřováno nesmrtelnosti písmen. Známo buď tedy všem jak přítomným, tak budoucím, že já Bruno, z boží milosti biskup olomouckého kostela, k polepšení svého majetku a ve prospěch svůj a olomouckého kostela jsem se rozhodl zbudovat město, jehož zbudování a vysazení svěřuji svým věrným rychtářům, totiž Bertoldovi, rychtáři ze Staříče, a jeho druhu Jindřichovi, svému rychtáři z Fryčovic, aby tak jako mně město, které jsem nazval Brušperk, zaslíbili, věrně se zavázali vystavět a vykázat sídla. Já pak jim v náhradu prací, které vynaložili při budování města, a za jejich věrné služby, které jsem vždy bedlivě pozoroval, věnuji každý šestý svobodný dům kromě dvou svobodných domů, které budou zvlášť s ostatními svobodně držet. Věnuji též těmto svým věrným jeden mlýn se dvěma koly, aby ho tito i jejich potomci natrvalo drželi jako svobodný. Přidávám též těmto svým věrným a jejich potomkům jednu lázeň ke svobodnému držení. Budou pak tito věrní moji rychtáři a jejich potomci držet do budoucna svobodně čtyři svobodné masné krámy, čtyři svobodné krámy, v nichž se prodává chléb, a čtyři svobodné krámy, v nichž se prodávají boty. Mimo to jim prokazuji velikou milost, aby ve vsi ležící při tomto městě, kterou založí, drželi každý šestý svobodný lán a svobodný mlýn s jedním mlýnským složením. Moji měšťané budou mít též v držení pro pasení svého dobytka dva svobodné lány a sousední ves bude mít rovněž k pasení jeden svobodný lán. Mimo to chci, aby tomuto mému městu, totiž Brušperku, všechny sousední vesnice, to jest Staříč, Fryčovice, Stará Ves a Paskov, i jestliže může být ještě něco ve výše řečených hranicích vysazeno, povinně ve vyšším soudnictví podléhaly, to jest za vraždu, za cizoložství, za krádež i za jednotlivá provinění, za něž vsi obvykle jakémukoliv městu podléhají, protože ve vsích nemůže být vynášen rozsudek za zranění nebo za cokoliv závažnějšího. Aby však často řečení moji rychtáři tím věrněji usilovali o vybudování tohoto města, uděluji jim a všem měšťanům magdeburské právo. Dávám též výše řečeným mým rychtářům každý třetí denár ze všech soudních pokut. Uděluji též výše řečenému svému městu a měšťanům v něm bydlícím na dobu dvanácti let svobodu, sousedící pak vesnici svobodu na dobu šestnácti let. Po uplynutí těchto svobodných dvanácti let chci, aby z každého domu ve městě byli povinni odvádět šest peněz; ze vsi pak po uplynutí svobody tolik, co se obvykle z ostatních vsí odvádí. Mimo to, jak jsem slíbil, závazně zaručuji, že mým měšťanům bude magdeburské právo vykládáno podle Opavy. Nadto jenom Bertoldovi, mému rychtáři, uděluji do svobodného držení pozemek, ležící svobodně při mém městě. A aby toto obdarování setrvalo trvale a ve stavu vždy neporušeném, odevzdal jsem tuto listinu pod ochranu své pečeti, stvrzenou svědectvím prostředníků, kteří byli přítomni tomuto obdarování, když se dálo, jejichž jména se tímto způsobem uvádějí: pan Herbord číšník, pan Henning jeho syn, pan Konrád jeho syn, pan Dětřich de Hell, pan Bruno de Spenthoven a ostatní důvěryhodní lidé. Stalo se to ve Ketři léta Páně MCCLXIX ve dne svatého Mikuláše.

Zakládací listina brušpetská CDB V/2, č. 597, str. 189-191

Přeložil Antonin Roubic

[Nahoru]

Počátek historie města Brušperk je dán vydáním lokační listiny 6. prosince v roce 1269 olomouckým biskupem Bernem ze Schauenburka. Patří k městům, která byla na tehdejším hukvaldském panství založena na „zeleném drnu“. Nachází se v nadmořské výšce 265 m na obou březích řeky Ondřejnice, která zde protéká výrazným a široce otevřeným údolím.

Nejvýznačnější osobou kulturní historie města je spisovatel Vojtěch Martínek. Narodil se v Brušperku v rodině kožešníka 11. 4. 1887. Byl jedním z předních činitelů a organizátorů kulturního života na Ostravsku, věnoval se divadlu, rozhlasové tvorbě, žurnalistice.

Z dalších osobností kulturní historie jmenujme hudební skladatele Františka Palkovského a Jožku Matěje.

Celé náměstí Brušperka s barokními domy a zachovaným původním gotickým půdorysem, empírová radnice a stavební dominanta města, barokní kostel Sv. Jiří, vytvářejí spolu unikátní architektonický celek, který je nazývaný „Lašský Betlém". Historické jádro města je vyhlášeno (1992) za Městskou památkovou zónu.

[Nahoru]

V roce 1993 byl předsednictvem Poslanecké sněmovny ČR znak potvrzen a současně byla schválena podoba městského praporu. Znakem města Brušperku je v červeném štítě na vzpínajícím se stříbrném koni se zlatým postrojem a sedlem sedící svatý Jiří v brnění, mající na přilbě tři pštrosí péra a vlající plášť, vše stříbrné, pro­bodávající zlatým kopím tlamu zeleného bezkřídlého draka, ležícího pod koněm. Prapor města je bílý s červeným středovým křížem.

(symboliku zpracoval Jiří Louda)